Články
Kafka – kruh otázek bez odpovědí
Svět si v letošním roce připomíná 100 let od úmrtí spisovatele Franze Kafky. „Žádný spisovatel naší doby, a patrně žádný od dob Shakespeara, nebyl tak široce a podrobně interpretován a škatulkován. Jean-Paul Sartre jej prohlašoval za existencialistu, Camus jej považoval za absurdistu, jeho celoživotní přítel a vydavatel Max Brod přesvědčil několik generací badatelů, že jeho podobenství bylo součástí spletitého hledání nedosažitelného Boha,“ píše David Zane Mairowitz, který společně se slavným autorem amerického undergroundového komiksu Robertem Crumbem vytvořili v roce 1994 ojedinělé dílo, legendární kreslený seriál Kafka (v české verzi vydalo Nakladatelsví Portál v roce 2004).
Připomínáme tuto knihu pro její originální ztvárnění, a protože oběma umělcům byla filozofie Kafky blízká, odrazilo se to i ve způsobu jakým autoři život Kafky umělecky pojali.
„Jelikož Kafkovy romány Proces a Zámek pojednávají o nedostupnosti vyšší autority, začalo být přídavné jméno kafkovský spojováno s byrokracií, kterou západnímu světu odkázala nesmírně výkonná rakousko-uherská říše.“ Toto přídavné jméno na sebe v našich časech bere mýtické rozměry, je spjato se smutkem a zmarem, a jak píše Mairowitz, opomíjí spletitou židovskou nadsázku, která se vine podstatnou částí díla Franze Kafky.
Franz Kafka byl pražským Židem narozeným v roce 1883, který zemřel 3. června 1924 v Kierlingu v Rakousku. Všudypřítomná tradice vypravěčů a fantastů obyvatel ghetta ho provázela každodenně. Praha však byla místem, které ho dusilo. Rozumí se, že život v takovém prostředí byl pro Kafku neustálým hledáním rovnováhy. Nikdy nepatřil k těm, které na ulicích šikanovali nebo bili proto, že byl Žid. Přesto ale, stejně jako většina Židů, se nemohl intelektuálně zříci kolektivního osudu.
Na přelomu 20. let, kdy se Kafka seznamuje s Milenou Jesenskou, bylo jeho dílo známé především v okruhu intelektuálů, kteří se scházeli v pražské kavárně Arco. Byla jednou z nejproslulejších evropských literárních salónů, a Franz patřil mezi její štamgasty. Literární salóny byly tehdy ve velké módě. Např. jeden z nich provozovala také ve své slavné vile v Šáreckém údolí Berta Fanta, kam Kafka také docházel. Právě tyto salóny byly místem, kde se snažili najít společnou řeč čeští a němečtí intelektuálové jako byli Franz Werfel, Max Brod, Rainer Maria Rilke, Ernst Pollak, Egon E. Kische, Oskar Bauma a Johannes Urzidil.
I další detaily k nám promlouvají ze zmiňované knihy. Ovšem nejlepším ze všech “kafkologů” zůstává… Franz Kafka sám, jak nám sdělují autoři David Zane Mairowitz a Robert Crumb.
Více o Robertu Crumbovi na www.pwf.cz
Příspěvků: 0
