Nemesis americké politiky Seymour Hersh

Příští týden vydává nakladatelství Penguin Random House knihu, která je v zájmu pozornosti světové žurnalistiky. Jsou to totiž paměti Seymoura Hershe. Tento elitní novinář se připojí k diskusím letošního Festivalu spisovatelů Praha.

.

.

Narodil se v roce 1937 v Chicagu, do židovské rodiny litevských a polských emigrantů. Studoval historii a právo, které ale kvůli velmi špatným známkám nedodělal. Hlavou už byl totiž mladý „Sy“ Hersh dávno v novinách a politice. Začínal jako reportér a korespondent lokálních novin v Jižní Dakotě. V roce 1963 se konečně dostal do středu dění – do Washingtonu, kde pracoval pro neziskovou tiskovou kancelář Associated Press. Britský The Guardian trefně popisují Hershe jako Nemesis všech amerických prezidentů a politiků. Když se pustí do nějakého tématu, doslova vzplane vášní a jde až na dřeň.

V polovině 50. let začal jeden z nejkomplikovanějších válečných sporů 20. století. Válka ve Vietnamu otevřela mezinárodní diskusi o roli Spojených států i o vyhroceném vztahu mezi východem a západem. Do moderních amerických dějin však vstoupil především nezvyklý odpor běžných občanů. Ve Spojených státech probíhaly pacifistické demonstrace. Jeden z hlavních impulsů byl medializovaný masakr v My Lai, kde rukou amerických vojáků zahynuly desítky nevinných civilistů. Příběh otevřel Seymour Hersh a právě za tuto reportáž získal Pulitzerovu cenu. To byla však pouhá pomyslná třešnička. Hersh se zapsal do dějin žurnalistiky především tím, že šel navzdory zahraniční politice USA a šokoval čtenáře odhalováním skryté pravdy v rozporu s oficiálními verzemi Bílého domu. 

(Video pořadu HARDtalk BBC News z března roku 2018, ve kterém se Hersh vrací k masakru v My Lai po padesáti letech a reflektuje současné postavení novináře.) 

.

.

I když už se Hershovi nikdy nepovedl takový úspěch, jako s My Lai, získal postavení uznávaného investigativního novináře. Dodnes je respektovaným hlasem ve světě mediální diskuse. Je dlouholetým přispěvatelem magazínu The New Yorker. V roce 2002 v časopise začal publikovat sérii unikátních reportáží o irácké invazi a poté i o celém konfliktu na Blízkém východě. Stejně jako u My Lai šel až pod povrch praktik americké armády, psal o nich nejen přímo v rámci válečného tažení, ale například i o teroristických vězních v kontroverzní věznici v Guantanamu. 

V roce 2015 vydal Hersh v London Review of Books text o několika tisíci slovech s názvem The Killing of Osama bin Laden (Zabití Usámy bin Ladina), který opět vyvolal takřka virální společenskou reakci. Usáma bin Ladin se po útoku na newyorská dvojčata stal nejhledanějším zločincem světa. V roce 2011 ho americká tajná služba konečně lokalizovala a během naplánované a následně velmi zmedializované operace zabila. V rozsáhlém textu Seymoura Hershe se dočteme o jeho vlastních úvahách i teoriích ohledně spletitých vztahů Obamovy politiky se zeměmi Blízkého východu. Jakou roli hrálo Turecko, Sýrie nebo Pákistán? Otazníky nad těmito konflikty jsou stále živé. Jen před několika dny uvedly agentury Reuters a AFP, že exšéf pákistánské rozvědky ISI Asad Durrání v rozporu s oficiální verzí Islámábádu i Washingtonu říká, že Pákistán prozradil Spojeným státům, že se na jeho území skrýval vůdce teroristické sítě Al-Káida Usáma bin Ládin. Hersh už v roce 2015 uváděl, že při likvidaci Usámy bin Ládina pomáhaly pákistánská armáda i tajná služba.

Seymour Hersh je neutišitelným „hnidopichem“, neoblomným tazatelem i bryskním komentátorem americké politické scény. Je novinářem ze staré školy – hledá souvislosti, hluboké kořeny událostí a zpochybňuje vše, co je řečeno. Aktuálně se Hersh strachuje o problémy spojené s Trumpovou administrativou. „Mohu vám říci, jeden přítel ‚zevnitř‘ mi prozradil, že výrazně stoupne míra dohledu nad občany, myslím tím opravdu dramatický vzestup domácího dozoru,“ komentuje Hersh pro The Intercept a připojuje se k těm kritikům, kteří upozorňují na konkrétní hrozby a dopady jednání současného amerického prezidenta.

Na stránkách Festivalu spisovatelů čtěte také český překlad úvodu Hershových pamětí. 

.

.

Eva Soukeníková a ČTK