Den Michaela Cunninghama

Jedná se o příběh, ve kterém virus 21. století nepředstavuje hlavní téma, nýbrž tématické těžiště definující mezilidské vztahy zasazené v prostředí sužované Covidem-19. Jinými slovy Cunninghamův příběh přibližuje pocit bezmoci protagonistů, kteří v období globální stagnace zoufale touží po posunu a změně. 

Den je Cunninghamův osmý román. Autor v něm píše o lásce a jejích mnoha podobách; o ztrátě mládí a vytrvalosti touhy. Jednou z klíčových linek příběhu je přitažlivost Isabel a Dana k Robbiemu, která není nutně sexuální, ale z podstaty spíše aspirační. Pro svou sestru a švagra představuje mladší muž ztracenou radost ze života. Mizící mládí, motivaci, jiskru a vášeň. Další zajímavou postavou ztělesňující nestálost času, kterou Cunningham ve své tvorbě zkoumá, je malá Violet. Autor vidí ve vývoji jejího vnímání světa potenciál, který stojí za to prozkoumat v porovnání se zatvrzelou perpektivou Isabel a Dana. Jak Violet roste – z 5 na 6 až 7 let – začíná žít vnitřní život, do kterého její rodiče už nemají přístup, a pootevírá tak dveře do nového světa i samotnému čtenáři.

Kniha se odehrává vždy v jeden den, 5. dubna, mezi lety 2019 a 2021. Tato volba zesiluje autorovo zalíbení v tripartitní struktuře, tedy odehrávající se ve třech rovinách, kterou Michael Cunningham uplatnil již ve své předešlé tvorbě, konkrétně v románech Hodiny (Odeon, 2004; The Hours, 1998) a Vzorové dny (Odeon, 2006; Specimen Days, 2005). 

Cunninghamovou silnou stránkou je, že dokáže rozptýlit své postavy v průběhu děje románu tak, aby je dal dohromady na konci “dne” románu. Robbie a Isabel Walkerovi jsou bratr a sestra žijící na pokraji velkých změn. Robbie odložil studia medicíny a učí ve škole šestou třídu. Žije v děravém podkrovním pokoji nad bytem Isabel. Sny jejího manžela Dana, stát se rockovou hvězdou, jsou utopeny v domácích pracích. Isabel, redaktorka časopisu, přemýšlí při stálém dojíždění za prací, že raději přijme práci servírky v bufetu. V jejich stopách jsou taženi jejich dvě děti – 10-ti letý Nathan a Violet. Především 5-ti letá dcera Violet přichází do světa skrytých pravidel, která se učí tím, že je porušuje. 

Ze života těchto protagonistů těží autor hlavní ideu: Co znamená něco přerůst? Žít v hraničním prostoru mezi dřívějším já a budoucím já? A jak se vypořádat se svou neschopností znovu vstoupit do uspořádaného běhu času. Ale Cunninghamovo vyprávění je také o intimní domácí lásce mnoha druhů – homosexuální, heterosexuální, mateřské, bratrské. Jedná se o široké panorama citových pout na několika čtverečních metrech Brooklynu. Michael Cunningham je mistrem příběhu, vždy precizním ve sledování žánru, zápletky a psychologie postav. Jeho knihy v podstatě pojímají homosexualitu jako danost a gay témata vkládají do kontextu soudobé společnosti jako celku.

Při hledání formy se spisovatel opět stává studentem Virginie Woolfové.  V jedné ze svých reflexí publikované na stránkách The New York Times mluví o tom, jakou inspiraci mu poskytla její tvorba a myšlení. V této souvislosti Cunningham píše: “Woolfová byla mezi prvními spisovateli, kteří pochopili, že neexistují bezvýznamné životy, pouze neadekvátní způsoby, jak se na ně dívat.“ Virginie Woolfová, jak známo, prochází chodbami Cunninghamových románů, její motivy se objevují v hlavě jeho postav, a sdílejí jména s postavami románů Woolfové.  

Michael Cunningham se narodil roku 1952 ve státě Ohio, ale stal se z něho pravý Newyorčan. Debutoval románem Zlaté státy (1984), úspěchu u čtenářů i kritiky však dosáhl až vydáním následujícího románu Domov na konci světa (1990). Světové uznání a slávu pak autorovi přinesl román Hodiny (1998) odměněný Pulitzerovou cenou, který se stal předlohou stejnojmenného filmu režiséra Stephena Daldryho s Nicole Kidman v roli Virginie Woolfové, která za roli získala Oscara. V ústředním triu si zahrála i Meryl Streep a Julianne Moore. Tento román se dočkal také operního zpracování v newyorské Metropolitní opeře v roce 2022, kterému se dostalo velkého úspěchu.

Slavný americký autor byl třikrát hostem mezinárodní Festival spisovatelů Praha, naposledy v roce 2019. Z této návštěvy pocházejí také uveřejněné fotografie. 

Více o autorovi na stránkách pwf.cz 

https://www.pwf.cz/archivy/autori/michael-cunningham/cz/

https://www.literarni.cz/rubriky/hodiny-michaela-cunninghama-z-metropolitni-opery_12529.html

Redakční poznámka: Je to zvláštní druh licence, smutné a nepochopitelné, kdy v posledních dvou letech existence mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha je ze strany grantových komisí jak hl. m. Prahy a Ministerstva kultury dehonestována takovými výroky hodnotitelů jako „podprůměrné a nabubřelé, „chaotické a bezobsažné.“