Hlavní
Rozsudek nad útlakem vynese Boží spravedlnost
Slavný turecký opoziční list Cumhuriyet položil několik otázek Ayşe Kulinové, která v současném problematickém Turecku se nebojí říkat nepříjemná slova o porušování demokratických práv režimu prezidenta Erdoğana. Nejzajímavější odpovědi z rozhovoru pro Literární.cz připravil Tomáš Laně, bývalý velvyslanec v Turecku.
Hlavními hrdinkami vašich knížek jsou obvykle ženy. Je to tím, že jste vyrůstala mezi ženami, nebo se v tom projevují vaše feministické postoje?
Mám i romány zaměřené na muže. Hlavními hrdiny prvních dvou knih série o gayích Most a Cestovatel po tajných vzpomínkách jsou muži. V románu Sevdalinka, dokonce v románu Loučení stojí v popředí jak ženy, tak muži. Musím však přiznat, že v mých příbězích jde především o ženy, zejména o bezpráví, jemuž jsou vystaveny. Chci svým čtenářům ukázat, co v této zemi znamená být ženou, vytvořit něco jiného. Je snad možné nabýt feministkou v zemi jako Turecko, kde je žena očividně utlačovaná?! Proti tomu jsem uvedla do literatury Aylin (turecko-americká lékařka v oboru psychiatrie), Füreyu (výtvarná umělkyně zabývající se keramikou, vystavovala i v Praze) a Türkan Saylanovou (dermatoveneroložka, vysokoškolská profesorka zasloužila se o vymýcení lepry), jež představují opačný pól, úspěchy hnutí za vzdělanost žen a jejich začlenění do společnosti. Toto hnutí vzniklo už v 19. století a vyvrcholilo v prvních letech republiky. Chtěla jsem ukázat, co vzdělaná žena dokáže. Aylin a Füreya jsou příkladem toho, že nikdy není pozdě. A Türkan Saylanová je pro tento národ něco jako ‚světice‘, dar od Boha!
Považujete se za ekofeministku? Co to je ekofeminismus?
Jednoduše řečeno je to protest proti ničení přírody a proti nadvládě mužů nad ženami. Patřím k těm, kdo se myslí, že muži ovládaný kapitalistický systém bezostyšně vykořisťuje přírodu a ženy. Společnost založená na penězích a moci se nerozpakuje znečišťovat vodní zdroje a ničit vegetaci. Na druhou stranu však ženy stále bojují za rovná práva s muži. Jedině tím dosáhly rovnosti před zákonem, právo na vzdělání a práva politická. Ale i dnes dostávají za stejnou práci nižší mzdu, jsou omezovány v politice a leckde dokonce vykořisťovány. Leč toto budiž zřejmé: i když ženy třeba pomstu hledat nebudou, tak pomsta přírody bude strašná! Stále více vědců se kloní k názoru, že máme před sebou už jenom dvě stě let.
Ve školách se dnes klade důraz na náboženskou výchovu, z osnov se vyškrtávají předměty o Atatürkovi a evoluci. Může něco přinést politika výchovy nesnášenlivých bigotních generací?
Školství je dnes ve slepé uličce. Jednoho dne se to jistě napraví, ale Turecko ztratí mnoho času. Osmanská říše zaplatila za to, že zanedbávala vzdělání obyvatelstva, ztrátou čtyř pětin svého území. Republikánská revoluce ve vzdělání to mohla napravit, ale narazila, zůstala na půl cesty. Zatímco dnes vyspělé země zkoumají cesty na jiné planety, my jsme pořád jen kupeckou společností, která umí pouze stavět domy. Ale už i stavbu mostu si musíme objednat v zahraničí, technologie na výstavbu obřích mostů u nás není. Evoluční teorie byla v roce 1912 v USA předmětem sporů mezi školami, církvemi a pedagogy. Tuším někdy v sedmdesátých letech jsem o tom viděla film, kde hráli Spencer Tracy a Frederick March. Rozpor mezi náboženstvím a vědou byl vyřešen před sto lety. Došlo se k závěru, že náboženství i věda jsou pro společnost stejně důležité. Naši pánbíčkáři o tom teprve teď začali diskutovat, protože nevědí nic o světě. S nesnášenlivou bigotní generací to nikam nedotáhneme. Snad na to jednou přijdeme.
Změnilo se po referendu (o změně ústavy a posílení pravomocí současného prezidenta) něco na vašich postojích do budoucna?
Moje postoje se změnily už před referendem. V demokratických zemích se referendum koná za rovných podmínek. U nás šlo o jednostrannou propagandu. Referendum se konalo v ovzduší skomírající demokracie.
Příspěvků: 0