Diskuse
K poctě Olbrama Zoubka
.
O sobě
Celé dějiny plné krve, potu, ničení, nespravedlnosti, násilí, zrad, malosti se mi jeví jako nutná cesta, dramatická a krásná, od temných jeskyní k ohni, k pluhu, k sloupu, ke knihtisku, k svobodnému myšlení.
Podobně s uměním. Odtud mne vlastně myšlenky napadají. Jsme neustále nuceni snažit se dosáhnout kusu jistoty, odpovědět na základní otázky, odůvodnit sebe a svět. A víme, že se nám to nepodaří. A pokud ano, tak jen na okamžik a pro někoho. Současně se jiní budou snažit odpovědět jinak. A naše jistoty vyvrátit.
Ale my se i dosažení svého kusu jistot dál budeme snažit. Alespoň pro okamžik rovnováhy, uvědomění si světa a sebe, pro pohled na cestu svého života v krajině světa. Umění mi k těmto okamžikům pomáhá. I vlastní, ale častěji cizí.
(Olbram Zoubek: O sobě. Výtvarné umění, 17, 1967, č. 2, s. 73.)
© Fotografie: Festival spisovatelů Praha 2007, ateliér Olbrama Zoubka v Praze
Příspěvků: 0