Letos si připomínáme 25 let od úmrtí Gregoryho Corso, jednoho z významných básníků beatnické generace. Poslední kniha, básně, které ležely v rukopisech přes dvacet let, vyšly přičiněním Raymonda Foyeho a Georgea Scrivaniho knižně v USA. Nyní máme možnost se s nimi seznámit díky překladu Luboše Snížka. Publikace vyšla pod názvem Zlatá tečka. Oproti zavedenému obrazu umělce jako autora humorných a ironických básní (za všechny např. „Manželství“) je Gregory Corso představován jako vážný, sebezpytný básník v předtuše vlastní smrti. Ironie nezmizela, jen velmi, velmi zhořkla.
Elegium Catullus/Corso
za Allena Ginsberga
Každá noc našeho mládí
byla tou Jedinou poslední výlučnou
se spoustou kamarádství
a dobře míněných rad:
Nechlastej, posereš čtení poezie
Sedím jako Buddha u tvé zlaté rakve
má jidiš babičko, jsem tu
na tomto posledním rozloučení
abych poslední slova tryznou
poskytl tobě
nadarmo volaje tam, němý kde leží jen prach
neb možnost hovořit s tebou mi uloupil nevlídný osud
Ubohý bratře můj, časně mi vyrvaný, žel
Zde tedy aspoň přijmi, co přináší obyčej dle volby tvé
v oběť žalostnou těm, které nám odňala smrt
přijmi tato slova, jež bratrských slz jsou zkropeny proudem, a
na věky s bohem již buď, bratře můj
tvá poslední slova, která jsi mi řekl do telefonu
ti vracím
čus bus!
„Děsivě ztracený v přítomnosti“
Děsivě ztracený v přítomnosti
už...
