Mario Vargas Llosa spolupracoval se španělskými cenzory

Dnes je sice laureátem Nobelovy ceny a jedním z nejuznávanějších autorů, ale tehdy byl Vargas Llosa začátečníkem, který chtěl svou debutovou knihu vydat právě ve Francii nebo Španělsku. Souhlasil tedy, že vybrané části upraví k cenzorově spokojenosti.

Cenzoři byli šokováni jazykem jeho prvních knih, a tak byl mladý Vargas Llosa nucený text upravit, aby mohl jít do tisku. „Nejčastějšími slovy jsou „hovno“, „koule“, „do prdele“,“ napsal jeden z cenzorů o nyní už klasickém románu Město a psi. „Je to celkově odpudivé a upozorňuje nejen na nemorálnost, ale také na vulgární homosexualitu.“

„Nemyslím, že tato kniha by měla vyjít za jakýchkoliv podmínek,“ řekl jiný cenzor o Rozhovoru v katedrále (1969). „Je to marxistické, antiklerikální, protivojenské a obscénní.“

„Ona oplzlost se občas zvrátí v pornografii. Jedním z příkladů může být milostná scéna lesbiček Quety a Hortenise,“ napsal další cenzor.

Informace o problémech spojených s vydáváním Llosových knih ve Španělsku, kde Vargas získal občanství, odhalil list El País. Redaktoři totiž náhodou objevili dokumenty ve Francových archivech.

El País zjistil, že autor se škrty souhlasil. Vyňal z knihy části, které byly považovány za příliš sprosté pro čtenáře Francova národně-katolického režimu. Také šlo o úryvky, jež by mohly naštvat tehdejší úřady.

Ve Městě a psech souhlasil Vargas Llosa se změnou osmi odstavců. Stalo se tak poté, co byl pozván na oběd k hlavnímu cenzorovi Carlosu Robles Piquerovi, který chtěl, aby román vyšel. Obával se jen námitek armády. „Měl jsem pár poznámek k formě a on tomu perfektně rozuměl. Tehdy jsem se obával, že kniha vyzní jako proti-armádní,“ řekl Robles Piquer o románu, který vystřelil Vargase Llosu mezi hvězdy jihoamerické literatury.

Vargas Llosa v roce 1963 Robles Piquerovi napsal, že škrty „nezměnily knihu, ani její obsah, základy či formu“, a že ztlumil některé pasáže pomocí „vyobrazení klimatu dvojznačnosti, založeném na eufemismech a eliptickém frázování“. Učinil tak ale „bez potěšení nebo přesvědčení“.

„Chci oplatit Vaši laskavost. To ale nemění můj odpor k principům cenzury. Jsem přesvědčen, že literární tvorba má být absolutně svobodná a bez jakýchkoliv omezení. Jediná omezení určuje sám autor a jeho svědomí, “ dodal.

Jeho první dílo ve španělštině, sbírka povídek s názvem Vůdci, vyšla až poté, co bylo slovo „buzerant“ změněno na „donašeče“ a „kurvička“ na „potvoru“. Není jasné proč a podle jakého klíče Francův režim určitá slova upřednostňoval. Kniha však vyšla a stala se klasickým dílem španělské literatury.

Z kauzy cenzurovaných Vargových prvotin vychází s čistým štítem pouze profesor literatury José Maria Vavlerde. Ten napsal Robles Piquerovi dopis s požadavkem, aby *Město a Psi *rozhodně nechal vydat. „Je to nadlouho ten nejlepší španělsky napsaný román; abych byl konkrétní: nic lepšího jsem za posledních třicet let nečetl,“ napsal. „Možná to působí jako absolutní soud nebo proroctví. Z mé zkušenosti literárního kritika ale vyplývá, že často některé věci vypadají na první pohled překvapivě a z dlouhodobého hlediska se pak ukáže, že byly správné.“

Španělští nakladatelé v druhém vydání knihy změnili upravené části zpět do původního stavu.

Giles Tremlett, Guardian Books Blog
přeložil: Tomáš Rákos
foto: wiki commons