Ruský literární Olymp dobývají ženy

Mezi autory nominovanými na letošní Man Booker International Prize se objevilo i jméno současné ruské prozaičky Ljudmily Ulickajevové jíž v českém překladu vyšla povídková kniha Soněčka a jiné povídky. K současné ruské literatuře se vrátil i Ilja Staševskij, který pro Festival spisovatelů Praha napsal článek mapující ruskou literární scénu.

V dobách komunistické diktatury sovětská media tvrdívala, že SSSR je nejvíce čtoucí zemí na světě. Možná to tak opravdu bylo. Z neradostné skutečnosti se rodí sny a touhy a jejich uskutečňování je na stránkách knih dostupné každému. Dobrých knih bylo málo, v obrovských nákladech vycházela pouze díla ve stylu takzvaného socialistického realismu a za zajímavou knížku byli lidé ochotni vydat poslední peníze. Poptávka převyšovala nabídku. Rozpad Sovětského svazu a tržní hospodářství změnily život lidí a zásadně se proměnil i knižní trh, který dosti výrazně odráží stav ruské společnosti. Je tu zdánlivá svoboda - tiskni si, co chceš - i reálná nesvoboda - tohle ovšem tisknout nesmíš (například Litviněnkovy knihy). Doba po perestrojce objevila mnoho nových literárních jmen. A. Solženicyn říkal, že spisovatelů je mnoho, ale velký spisovatel nejnovější doby není, že se však očekává, a přece se až dosud zřejmě neobjevil. Snad se jím stane Boris Akunin (Georgij Čchartyšvili) a nejspíš už se jím nestane výrazně na sebe upozornivší a zpočátku uspěvší Viktor Pelevin. První Akuninův román Případ Azazel, vydaný v obálce stylizované jako z devatenáctého století, se dlouho prodával špatně, ale autor napsal několik dalších knih, které trh úspěšně dobyly a udržují si vedoucí pozice už deset let. Jediným Akuninovým reálným konkurentem byl zpočátku Viktor Pelevin, avšak jeho prudký vzestup a popularita, spojené s románem Čapajev a prázdnota a kultovním Omon Ra, se nečekaně zadrhly a ztratily tempo, o čemž svědčí objemný a nevzhledný román DPP, který získal literární cenu ze zjevně konjunkturálních důvodů. Dvojvládí Pelevina a Akunina skončilo vítězstvím druhého z nich.

Dále v soudobé ruské literatuře řekly své závažné slovo ženy. Objevila se celá plejáda autorek, píšících různým stylem, ale nesmírně populárních a neopouštějících až dodnes vydavatelský Olymp. Podle výsledků sociologických výzkumů tvoří základní současné čtenářstvo rovněž ženy. To je možná také určující pro úspěch spisovatelek. Dynamický pracovní a podnikatelský život zásadně omezil počet čtoucích mužů. Ti mají dost událostí ve vlastním životě a málo času na knihy. Mnozí dávají přednost novinám a časopisům s reálnými informacemi a ten, kdo čte knihy, zaměřuje svůj výběr většinou na zábavnou literaturu (Lukjaněnko, Buškov). Buškov ostatně se svými pestrými obrazy a dějovou dynamikou, zjevně vypůjčenými od Simaka, má stabilní místo mezi nejvydávanějšími autory. V tomto žebříčku vůbec není klasický spisovatel, všichni píší v zábavných žánrech a často nedbale. Vyděluje se pouze Boris Akunin. Je to autor vzdělaný, vynikající stylista a umělec, který v literárním díle spojil obchodní zájem, odpověď na čtenářskou poptávku, hodnověrnost materiálu a fantastičnost jeho interpretace. Je příznačné, že ať se člověk zeptá kohokoli, všichni čtou téměř všechny Akuninovy knihy od začátku až do konce jedním dechem. (Když si z někoho chcete vystřelit a zdržet ho od práce, dejte mu přečíst nějaký Akuninův román o Fandorinovi.) Bestsellery ostatních současných ruských spisovatelů by bylo možno charakterizovat několika slovy - mnoho povyku pro nic.

Soudobé vydavatelské podnikání v Rusku (podle rozhovorů se samotnými vydavateli) je pozoruhodné tím, že nebylo obtížné pomocí reklamy obstarat popularitu jakémukoli dříve neznámému jménu, takoví už jsou tu lidé. Dotvrzuje to řada laureátů různých cen, kteří jsou vydáváni ve velkých nákladech, ale jejichž jména brzy upadnou v zapomnění. Konjunkturnost a umělé výsledky průzkumů jsou ruskému vydavatelskému trhu bohužel vlastní. To platí i pro některé nejpublikovanější autory. Velká nakladatelství, schopná vložit značné prostředky do reklamy, ne vždy vycházejí z kvality literárního materiálu, ale nabídku určuje poptávka. Jedna z proslulých současných spisovatelek, která začínala s romány vycházejícími plně z reality, mi v soukromém rozhovoru řekla, že nakladatelství, které jí přijalo do tisku první knihu, si dalo podmínku - bude psát na témata, která jí nakladatelství určí, a ono udělá z jejích románů bestsellery. Výsledkem byla řada knih s nápadnými a nevkusnými obálkami, plakátovými názvy a nekonečným opakováním téhož různými slovy, která ztrácejí uměleckost tím více, čím více jich je. Častou vlastností ruského bestselleru je bezobsažnost. Seriózní a dobré knihy zůstávají nejčastěji ve stínu, jejich náklady jsou mizivé, a také napsány byly většinou o hodně dříve.

Statistika je v Rusku někdy paradoxní. Například tvrzení, že v roce 2006 se v zemi vydávaly knihy v sedmapadesáti jazycích světa a nejvíce jich bylo publikováno v ruštině, baškirštině, tatarštině a jakutštině. Člověk se musí jen podivit, kde nakladatelé našli tak velkou čtenářskou obec čtoucí jakutsky, když jakutština sama o sobě je jazyk exotický.

Tak či onak se ale v roce 2006 nejpopulárnějším žánrem v Rusku stala detektivka a první místo nákladem 10 milionů výtisků za rok obsadila Darja Doncovová. Za ní následuje Taťána Ustinovová se 3,5 miliony výtisků detektivních románů. 2,6 milionů zaznamenala Julia Šilovová, 2,6 milionů Boris Akunin, jediný autor, na kterého se asi rychle nezapomene, 2,1 milionů Taťána Poljakovová, 1 milion Nik Perumov, 970 tisíc Jekatěrina Vilmontová a 950 tisíc Alexandr Buškov (pramen: fontanka.ru).

V současné době stojí na vrcholu čtenářských průzkumů Boris Akunin, následován Darjou Doncovovou a Ljudmilou Ulickajovou. Objevila se nová jména, ale nakolik budou úspěšná, to se dovíme časem, a jaké náklady se reálně tisknou, to se možná dovíme a možná nedovíme. Jen čas může literaturu a komerci oddělit.

 
z ruštiny přeložil Milan Dvořák