Básně
K poctě Hanse Magnuse Enzensbergera
Ztrácet, je jedna z básní Hanse Magnuse Enzensbergera. V letošním roce 2022 svět ztratil (nejen svou tvář), ale i tohoto výjimečného umělce. Jeho intelekt a obrazné myšlení se prosazovalo v poezii i próze, psal divadelní hry a filmové scénáře, překládal, vydával literární časopisy , publikoval množství článků, studií, invektiv, komentářů a esejů.
Narodil se v listopadu 1929 v Bavorsku a studoval na německých školách a na francouzské Sorbonně. „Rozhledem ve vědách a zájmem o výklad světa by se dal přirovnat k typu literáta, jakým byl ve své době Johan Wolfgang Goethe,“ charakterizoval Enzensbergra znalec jeho díla a překladatel autorových básní do češtiny Tomáš Kafka.
Prosadil se sbírkou Obrana vlků /1957/ ve které kritizoval skeptickou společenskou náladu poválečného Německa. Často psal proti válce, hladu, plýtvání a poživačnosti. „Bohužel jsem nebyl ušetřen toho, abych se zabýval politikou, od malička jsem pod jejím tlakem . Byl jsem komandován a proto se jí musím věnovat. Je to čistě ze sebeobrany. Já bych ale nemohl být politikem, nikdy na to nebudu připravený. Politika je boj, který nikdy nemůže politik vyhrát, aby lidé byli spokojení.“
Kriticky se vyjadřoval o avangardě . „Je naprosto pošetilé, když si umělec myslí, že něco dělá vůbec jako první na světě. Vždytˇ poezie tu s námi žije celá tisíciletí! A poezie v obecné rovině nestárne.“
Enzensberger navštívil Prahu třikrát v roce 2004 a 2006, kdy v tomto roce byl dokonce nominován na Nobelovu cenu. Dále pak v roce 2010, pokaždé na pozvání mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha a ten také vydal autorovi dvě sbírky básní Historie mraků a Jed.
Písnička o těch - na které všechno sedne
a kteří všechno dávno vědí
Že něco se udělat musí a sice hned
to všichni dávno víme
že na to je však příliš brzy
že na to je však příliš pozdě
to všichni dávno víme
a že se nám dobře daří
a že se to i dále daří
a že to žádný smysl nemá
to všichni dávno víme
a že všichni máme vinu
a že za to nemůžeme že všichni tu vinu máme
a že všichni vinu máme že my za nic nemůžeme
a že je toho dávno dost
to všichni dávno víme
a že nikomu nepomůžem
as že nikdo nám nepomůže
to všichni dávno víme
a že nadaní jsme
a že volbu máme mezi nic
a ještě jednou nic
a že tohle musíme z gruntu zanalyzovat
a že si do čaje dva cukry dáváme
to všichni dávno víme
a že jsme proti utlačování
a že cigarety zas podraží
to všichni dávno víme
a že to vždycky dokážem tušit
a že vždycky budeme mít pravdu
a že k ničemu to není
to všichni dávno víme
a že to všechno je lež
to všichni dávno víme
a že tohle je i všechno
to všichni dávno víme
a že přežít není všechno ale vůbec nic
to všichni dávno víme
a že my to přežijeme
to všichni dávno víme
a že to není nic nového
a že je život i tak pěkný
to všichni dávno víme
to všichni dávno víme
to všichni dávno víme
a že my všechno dávno víme
to všichni dávno víme.
překlad Tomáš Kafka
foto Rossano Maniscalchi
zpracovala Vlasta Brtníková-March
více o autorovi zde...
Příspěvků: 0