Lawrence Ferlinghetti – Lunapark v hlavě

Vydává nakladatelství Maťa 2023, v novém překladu Luboše Snížka

 

Ferlinghetti-básník měl díky své první sbírce již jisté renomé v literárních kruzích, ale teprve ta druhá –Lunapark v hlavě (A Coney Island of the Mind) z roku 1958 ukázala veškerý potenciál Ferlinghettiho inovátorského a originálního přístupu k poezii.

Oproti Ferlinghettiho první sbírce však Lunapark v hlavě vyšel v newyorském prestižním, na světovou avantgardní literaturu zaměřeném nakladatelství New Directions, které od r. 1936 vedl až do své smrti James Laughlin (1914–1997) pověstný svou náročností. 

 

 

  

 

  

V surrealistickém roce

 nosičů reklam a lapačů bronzu
       zvadlých slunečnic a žhavených telefonů

 
zkrocení politici s partajními biči
se předváděli jako obvykle
v manéžích svých pilinových cirkusů
kde žongléři a lidské dělové koule

plnili vzduch jako výkřiky

když tu nějaký klaun kliďánko

 stiskl tlačítko nejedlého hřibu

a neznělá nedělní bomba

dopadla

a nachytala prezidenta v modlitbách

 u devatenácté jamky

Ó to bylo jaro

chlupatého listí a kobaltových květin

kdy cadillaky propadávaly stromy jako déšť

a zaplavovaly louky šílenstvím

zatímco z každé nápodoby mraku

padaly myriády bezkřídlých davů

vykleštěných přeživších nagasaki

A ztracené čajové šálky
s naším popelem
pluly kolem

 

Hele

asi takhle

když jsme zapluli do toho podniku

pár papeženeckejch cápků

tam mělo hnačku po parketu

A já říkám

Kámo padáme

jenže pak se ke mně

nachomejtne ta důra

a říká

Ty a já to by mohlo klapnout

Jasan říkám

Jenže druhej den

jí je cejtit z pusy

a fakt nesnáší

poezii

Já neuléhal s krásou celý život

a neopakoval si pořád dokola

její nejprofláknutější půvaby

Já neuléhal s krásou celý život

a ani si o ní nic nenalhával

a neopakoval si pořád dokola

že krása nikdy neumírá

ale že uléhá sama k snění

mezi domorodci

umění

a vysoko nad bitevními poli

lásky

Ona je nad tím vším

ó ano

Sedí na nejvybranějších

místech v kostele

tam nahoře kde scházejí se umělečtí ředitelé

aby vybírali díla pro nesmrtelnost

A ti uléhali s krásou

celý život

a krmili se nektarem

a rajská vína pili

takže moc dobře vědí že

    co krásné je v tom provždy

radost žije a věčně

a že nikdy ani bezděčně

nemůže vyblednout

v prodělečné nicotě

Ó ne já nechodil

na Krásu pohodlí na kutě

a v noci nemusel

s obavou vstávat mrzutě

že zmeškám kdyby se krása nějak pohnout chtěla Ne

A přesto jsem uléhal s krásou

svým divným způsobem

a v posteli s ní zažil i pár krásných

nenasytných scén

a tak jsem vystříkl i sem tam pár básní

a tak jsem vystříkl i sem tam pár básní

na tenhle boschovský svět

 

Ať ti ta kobyla

nesežere housle

křičela Chagallova matka

Ale on

pořád dál

maloval

A stal se slavným

A maloval dál

Kobylu s houslemi v hubě

A když ji konečně domaloval

vyskočil na kobylku

a odcválal

mávaje houslemi

A jak natrefil na první nahý akt
s hlubokou úklonou mu je dal
Žádnou strunu nechtěl

přepínat

 

příjezd Lawrence Ferlinghettiho do Prahy v roce 1998

  

 

Lunapark v hlavě se točí bez vrzání i po letech aneb cosi jako ediční poznámka

Lawrence Ferlinghetti (24. 3. 1919 – 22. 2. 2021) autorsky vstoupil do poezie již ve zralém věku, jako člověk, který měl za sebou již mnohé. Dětství bez otce i bez matky, vychovávaný příbuznými i cizími lidmi i v dětských domovech. Se zkušeností skauta i potrestaného dětského zlodějíčka. S válečnou zkušeností z Normandie i z Nagasaki. Se zkušeností studenta literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku díky programu pro válečné veterány. S živořením v poválečné Paříži i ze studií na Sorbonně. Se zkušeností člověka fascinovaného společenským přesahem pařížského knihkupectví Le Mistral (od 1951) navazujícího na Shakespeare and Company (1919–1941) Sylvie Beachové. Se zkušeností čerstvého manžela i „podnikatele“, který si v roce 1953 San Francisku založil s kamarádem Peterem D. Martinem knihkupectví City Lights, v němž se neodmyslitelnou postavou stal vzdělaný a trpělivý Shig Murao. A od roku 1955 i se zkušeností majitele City Lights Books, nezávislého, a především prvního paperbackového nakladatelství v USA.

            To svou činnost zahájilo v r. 1955 vydáním prvního svazku edice City Lights Pocket Poets Series, Ferlinghettiho první sbírkou Obrazy zmizelého světa (Pictures of the Gone World). V následujícím roce Ferlinghetti – básník-vydavatel-knihkupec – vydal v rychlém sledu za sebou Třicet španělských básní o lásce a exilu (Thirty Spanish Poems of Love and Exile, 1956) v překladu Kennetha Rexrothe, básníka, malíře a všeuměla, a především „otce“ sanfranciské renesance, Básně humoru a protestu (Poems of Humor and Protest) básníka a rebela Kennetha Patchena, dalšího duchovního otce zmíněné renesance, Věrné duše (True Minds), první sbírku básnířky a budoucí esejistky a literární kritičky Marie Ponsotové, a sbírku Kvílení a jiné básně (Howl and Other Poems) dosud neznámého Allena Ginsberga.

            Sbírka Ginsbegrových básní kvůli své titulní básni přinesla Ferlinghettimu i zkušenost s americkou justicí, když byl její náklad, vytištěný v Anglii, zabaven celníky a kniha označena za pornografii. Proces po sedmi měsících skončil soudním verdiktem, že se skutečně jedná o poezii. 

            Lepší reklamu aby jeden pohledal – nejenom co se Ginsbergovy sbírky a novináři rozvířeného tématu hnutí beat generation týče, ale i Ferlinghettiho vydavatelství, otevřeného dílům nejrůznějších myšlenkových proudů a idejí, které by jinak neměly šanci spatřit světlo světa. 

 

Ferlinghetti-básník měl díky své první sbírce již jisté renomé v literárních kruzích, ale teprve ta druhá – Lunapark v hlavě (A Coney Island of the Mind) z roku 1958 ukázala veškerý potenciál Ferlinghettiho inovátorského a originálního přístupu k poezii.

            Oproti Ferlinghettiho první sbírce však Lunapark v hlavě vyšel v newyorském prestižním, na světovou avantgardní literaturu zaměřeném nakladatelství New Directions, které od r. 1936 vedl až do své smrti James Laughlin (1914–1997) pověstný svou náročností. V New Directions vyšly i téměř všechny ostatní Ferlinghettiho sbírky, divadelní hry a prózy.

            Literární kritika měla sice k poezii této sbírky jisté výhrady, ale čtenáři ji přijali více než příznivě. Do současnosti byla přeložena do devíti jazyků a jen v USA se jí prodalo na milion výtisků. 

Ve sbírce se snoubí osobní zkušenosti, ideové založení, vzdělanost v nejrůznějších humanistických i přírodovědných oborech, jazykové znalosti a zájem o společenské a politické dění doma i ve světě, přiznané literární vlivy e. e. cummingse, Henryho Millera, Jamese Joyce, Ezry Pounda, T. S. Eliota, Johna Keatse, W. C. Williamse, Walta Whimana, Johna Keatse, W. B. Yeatse, Williama Wordsworthe, Miguela de Cervantese, Danta Alighieriho či – a to velmi výrazně – Jacquese Préverta, z jehož Slov (Paroles) vydal v roce 1958 ve svém překladu a ve svém nakladatelství 44 textů a básní (z celkového počtu 91).

[ Prévertových Paroles (od prvního vydání v r. 1946 se počet textů rozrostl na současných 95) se prodalo ve Francii několik milionů výtisků, přeloženy byly – dle doslovu k českému vydání Petra Skarlanta (2000) – „do všech světových jazyků“. ]

 

Jsou zde všechny základní znaky, které se staly pro Ferlinghettiho dílo konstantním poznávacím znamením – aluze, citace – přesné, pozměněné či obrácené ve svůj významový opak, směšování velkých témat s těmi „malými“, odkazy na události místního či jen chvilkového významu. Vzpomínky z dětství přetavené v události životní důležitosti. Rozvíjení obrazů navozených autorovými předchůdci. Jejich propojování, vrstvení. Směšování vytříbené mluvy s argotem a beatnickým slangem. Hra se slovy. Aliterace. Láska a samota. Humor, cynismus a satirický škleb. Pohlazení a facka. Anarchie. Klidné spočinutí. Báseň jako obraz – slova jako tahy štětcem. Řádkování připomínající filmovou sekvenci. Co báseň to krátký film promítaný v mysli čtenáře či posluchače – komu se to vlastně děje? Jazz, zvuk a ticho. Mezery mezi slovy jako zámlky, pauza k nadechnutí trumpetisty. Plynulý rytmus. Politika. Angažovanost. Atd. Vždy v různém poměru a vždy v rovnováze. A věčně aktuální – radost a smutek, láska a nenávist, štěstí a neštěstí, štěstí v neštěstí…

 

Je nehynoucí zásluhou Jana Zábrany (1931–1984), že byla českému čtenáři poezie Lawrence Ferlinghettiho v roce 1960 (sbírka Lunapark v hlavěpak v r. 1962) představena a zpřístupňována – v mezích tehdejších možností – i nadále. Zábrana navíc dokázal jeho texty podat tak, že svou civilností, uvěřitelností a pokorou oslovily i ty, kdo jinak poezii příliš neholdují. Na amerických či jiných kulisách nezáleželo. Číst mezi řádky uměl za socialismu každý. A Zábrana toho při překladu Ferlinghettiho poezie bohatě využíval. Někdy tzv. trochu přitlačil na pilu, jindy přidal o něco více skepse, ale nikdy na úkor smyslu Ferlinghettiho poezie. Jistě, najdou se pasáže, které jsou v originálu jinak než v Zábranově překladu, ale to je třeba přičíst nemožnosti si spoustu údajů ověřit – Google tehdy neexistoval.

 

Původní záměr byl nové vydání Zábranových překladů opatřit poznámkovým aparátem, opravami, projasněním citovaných děl jiných autorů apod. Takovými zásahy by se ovšem rozbourala celá Zábranova poetika, proto jsme se rozhodli českému čtenáři předložit k posouzení překlad nový. Nejde o soutěž, ale proč po šedesáti letech od prvního vydání nezkusit Lunapark v hlavěpřeložil znovu? Nově?

 

Luboš Snížek, leden 2022