Hlavní
Ed Sanders: O slávě beatniků
Ed Sanders je spjat především s beatovou hudební scénou a literárním životem Ameriky. Vytvářel most mezi generací beatniků a hippies. Za protest proti jadernému zbrojení se dostal do vězení. Proslavil se svou folkrockovou kapelou The Fogs. Dostalo se jí pocty, stejně jako Edu Sandersovi ve slavném románu Armády noci Normana Mailera.
Ed Sanders náleží k hnutí Beat Generation a napsal, kromě jiných románů, Příběhy o slávě beatniků či Život a poezie Allena Ginsberga. Právě tato kniha, z níž přinášíme ukázku, nyní vyšla v českém překladu Luboše Snížka v nakladatelství Maťa.
Ed Sanders byl dvakrát hostem mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha, kde mimo jiné vystoupil s legendární undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe na společném koncertu z něhož vzniklo jedinečné hudební album, vydané v těchto dnech v Dánsku vydavatelstvím Olufsen Records.
…
Příběh velkého barda Allena Ginsberga jsme opustili
na podzim 1975
kdy ho Bob Dylan vyzval
ať se připojí k Rolling Thunder Review
Bylo to deset let od doby, kdy dal Dylan Allenovi
peníze na nákup fantastického magnetofonu Uher
se kterým napsal svou brilantní
„Sútru wichitského víru“
Allen dál s obdivem sledoval Boba Dylana
a to že byl přizván
na palubu Thunder mu lichotilo
Vše bylo organizováno v tajnosti
Zjevně proto, aby ani muzikanti nevěděli
v jakém městě hrají příště
až do dne koncertu
Účastnilo se mnoho hudebníků
kteří vystupovali v jednotlivých blocích
a pak se všichni objevili na pódiu s finální:
„Ta zem je tvá zem“
A tak to začalo.
3. listopadu, po pár koncertech
Ginsberg, Dylan, Sam Shepard, Peter Orlovsky
a filmový štáb
navštívili hrob Jacka Kerouaka v Lowellu v Massachusetts
kde A. G. recitoval z Kerouakových Mexico City Blues
a pak on a Dylan usedli se zkříženýma nohama u náhrobku
& složili pomalé spontánní blues
a střídavě zpívali sloky pro Kerouaka
ʼZap na harmonium, Dylan na kytaru
Autobus Rolling Thunder přijel na Madison Square Garden
5. prosince 1975
vydělat
koncertem peníze na pomoc propuštění
Rubina „Hurikána“ Cartera
Večer předtím vystupoval R. Thunder
ve vězení, kde Carter seděl
za vraždu, kterou nespáchal
(V Garden se vybralo 100 000 dolarů
a Carter byl po šesti letech konečně osvobozen)
…
Poezie a život Allena Ginsberga
Neplánoval jsem psát o Allenu Ginsbergovi knihu, ale spíše rozsáhlou elegii, do které jsem se pustil v době jeho smrti, v dubnu 1997, kdy se zdálo, že zármutek nemá hranic. Šel jsem po ulici a při pomyšlení na něj mi náhle vhrkly slzy do očí. Po nějaké době jsem usoudil, že tou správnou cestou je možná tichý zármutek, a rozhodl se opustit asi palcový špalík poznámek, které jsem si dělal pro elegii.
V září toho roku jsem na vídeňské Schule für Dichtung vedl kurz nazvaný „Poezie a život Allena Ginsberga“. Při přípravě jsem popsal poměrně tlustý tříkroužkový blok, který zahrnoval mnou poskládanou historii jeho života. V roce 1998 jsem se rozhodl publikovat část toho zápisníku ve Woodstock Journal. Setkalo se to s příznivým ohlasem čtenářů, a tak jsem zápisky uveřejňoval dál, tříbil je a přidával nové části, až bylo zřejmé, že vzniká kniha.
Život Allena Ginsberga byl velmi složitý, takže Poezie a život Allena Ginsberga je vlastně jakousi cestou Ginsbergovým lesem, a protože je to cesta, musel jsem vynechat spoustu zajímavých historek, událostí a setkání. Allenova duše byla velkým a pozitivním majákem, který přitahoval doslova tisíce lidí, kteří cítili podobně jako on. Cesta Ginsbergovým lesem se nevyhnutelně nemohla nedotknout řady důležitých souvislostí v jeho životě a já prosím o shovívavost ty básníky, aktivisty, filmaře, hudebníky, rodinné příslušníky, malíře, badatele Beat Generation & přátele v zemích po celém světě, kteří měli s velkým bardem Allenem Ginsbergem vlastní komplikované vztahy a jejichž vzpomínky nejsou na této cestě ani vidět ani slyšet.
Existují dvě dobré biografie Allena Ginsberga, Dharmový lev (Dharma Lion) od Michaela Schumachera a Ginsberg od Barryho Milese. Přečtěte si je obě, každá s trochu jiným úhlem pohledu ukazuje, jak velkým člověkem Allen Ginsberg byl. Při tvorbě této knihy mi byly nápomocny jeho deníky, jeho četné rozhovory, jeho básně (vždy biografické), poznámky k jeho knihám, popisky na jeho fotografiích a moje vlastní složky, včetně mnoha výstřižků, časopisů, dopisů a nahrávek z mých vlastních četných setkání, vystoupení a vylomenin, které jsem se s ním za těch čtyřiatřicet let navyváděl. Stejně tak mi pomohly vzpomínky mé ženy Miriam, Boba Rosenthala, Billa Morgana, Raymonda Foyeho, Rosebud Pettetové, Stevea Taylora, Andrewa Wylieho, Hala Willnera, Billa Adlera a dalších. Těm všem jsem za ně velmi vděčný.
Měl jsem ho rád a mám ho ve své mysli, téměř jak kdyby byl živ, i když píšu tyto řádky v teplém jarním dni a přeji si, aby tu byl přes ulici v domě Raymonda Foyeho (jak to někdy dělával) a já si k němu mohl zajít popovídat (a dostat dobrou radu, protože on učil dvacet čtyři hodin denně).
Uchovával si všechno – čmáranice na ubrouscích, 60 000 dopisů od přátel, 18 900 (a více) stran časopisů, a prostě všechny časosběrné fragmenty, takže by bylo jistě zajímavé, kdyby někdo udělal Ginsbergovu totální biografii. Zdá se, že si o to říká svými desítkami tisíc fotografií, tisíci nahrávek a rozhovorů, takže by si to možná vyžádalo napsat biografii den po dni, možná o 25 000 stranách. To by byl počin joyceovských rozměrů. Na druhou stranu, pro životopisce by bylo výborným projektem i jeho posledních deset let.
Někým takovým já být nemohu, nicméně udělal jsem Ginsbergovým lesem dočasný průsek, s kládami jako mosty přes potoky a s lany po úbočích skal, pro vaše studium i potěšení.
– Edward Sanders
Woodstock, NY
Příspěvků: 0